Daniela Mikulášková své obrazy vytváří pomocí manuálního šití, jeho základním rastrem není nějaká předem daná osnova, podle které by se automaticky řídila. Naopak, je to osvobozující intuitivní pohyb po plátně, pohyb nití, jehož hranici určuje snad jen samotný okraj látky. Šitím autorka nahradila malbu v roce 2005, tedy přibližně o deset let dříve, než výšivka a textil začaly v mezinárodním měřítku opanovat současnou výtvarnou scénu.
Z tohoto počátečního období pochází obrazy, v nichž se manifestuje určitý paradox mezi pomalostí samotného procesu vyšívání a gestickou expresí výsledku. Následuje ztišené období šitých kreseb, z něhož pochází například cyklus věnovaný Fotoaparátům (2006). Zvolené konkrétní téma konfrontuje rychlost aktu focení a vůbec princip digitální reprodukce skutečnosti s kontemplativní subjektivitou výšivky. Na rozdíl od kresby je šití a vyšívání velmi pomalým procesem. Pro obojí je přitom důležité spojení vlastní tělesnost a mysli, které se otiskuje do procesu ruční práce. Co vlastně dělá ruka, když kreslí a jak odlišně se chová při vyšívání? Jak moc je tako manuálně náročná práce spojena s aktem myšlení, jak se v ní otiskují emoce?
V roce 2010 následovalo téma Ubrusů, v němž se zrcadlil autorčin zájem o samotnou podkladovou látku, její význam a intimitu spojenou s domácností a rodinným stolováním. Zatímco zde je ještě patrná snaha sledovat dopředu určité téma vnitřně obsažené v samotné podkladové látce, v její barevnosti, stáří a stavu opotřebování, v sériích Věčnost I. a II. dochází k opuštění nějakého dopředu stanoveného záměru.
Jiným slovy, vyšívání se zde otevírá směrem k prostorově-časové a kontemplativní dimenzi. Osobně se domnívám, že právě v tomto bodě svého autorského směřování Daniela Mikulášková dochází k nalezení skutečně autentického a pro její tvorbu zásadního momentu.
Výšivka je zde v podstatě druhem nečitelného písma, abstraktní strukturou, místy připomínající krajinu. Když ji sledujeme, cítíme se být unášeni vlastním pohledem do různých směrů. Linie nití je tedy písmem, které náš zrak osvobozuje od lineárního čtení. Stáváme se nomády volně putujícími obrazovým polem. Nemusíme myslet na nic konkrétního, nemusíme nic říkat. Výmluvnost obrazu Daniely Mikuláškové je spojená s mlčením a přímým emocionálním přenosem energie.
Věřím, že její obrazy obrací naši pozornost k nulovému bodu jazyka, jsou způsobem, jak jazyk denaturalizovat, jak jej vrátit do počátečního stavu, do středu indiánského ohně, mimo hašteřivost, demagogii a ideologie.
Jana Písaříková
Mgr. Daniela Mikulášková Ph.D
Narozena 11. května 1974 v Bruntále. Žije a působí v Brně.
Malířka, kreslířka, autorka objektů. Samostatně vystavuje od roku 1999.
V roce 2008 získala 1. místo v soutěži mladých umělců do 35 let JungART.
E: daniela.mikulaskova@seznam.cz
M: +420 739 263 481
W: daniela-mikulaskova.cz/
STUDIUM
1992-1998 Filozofická a Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, obory česká filologie a výtvarná výchova
1993-1995 Studijní pobyt v Izraeli (studium hebrejštiny).
1999-2001 Magisterské studium na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, Ateliér environmentu (ak. mal. Vladimír Merta).
2017- 2020 Doktorandské studium na PdF MU v Brně, na KVV pod vedením ak.soch. Jiřího Sobotky.
Ceny
2008 1. místo v soutěži mladých umělců do 35 let JungART.
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY (výběr z výstav)
1999
Ta druhá modř, Galerie OSA, Olomouc
2000
Krajiny, horizonty, Nakladatelství Paseka, Praha
2002
Koláže, Divadlo hudby Olomouc – Galerie Titanic, Olomouc
2006
Vyšívané krajiny, Židovská obec, Brno
2007
Osobní údaje, Hvězdárna Zlín
Balanc? Dům knihy Portal – 3. patro, Uherské Hradiště
Vyšívané krajky a krajiny, Galerie Primavesi, Olomouc
2009
Fotoaparáty, Galerie Pecka, Praha
2010
Nitě 05–09, Galerie Platinium, Brno
Jak nahoru, Obrazy a objekty, Kavárna a pekařství Zastávka, Táborská 232, Brno-Židenice
2011
Šité obrazy, Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky
2012
Snití. Galerie Caesar, Olomouc.
Fotoaparáty, Cafe Portal – literární kavárna, Uherské Hradiště
2013
Od červené k černé niti, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
2015
Horou mi byla Hora, Galerie Dole, antikvariát Fiducia, Ostrava
2016
Román, Galerie Jamborův Dům, Tišnov
2017
Věčnost (srpen-září 2017) Zlín, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
2018
Vidíme, jen to co chceme. Galerie Optika, Zlín. Kurátor Leoš Lang
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY (výběr z výstav)
2006
Bienále Dolní Kounice 2006, Zpřítomnění IV. klášter Rosa coeli, Dolní Kounice
NEW IN TOWN, Výstava skupiny BOA, Kavárna Švanda, Poštovská 8, Brno
2007
Umělecká skupina BOA, Městské divadlo Brno – Galerie Milana Zezuly, Brno
2008
Duhová hlava, Galerie Dolmen, Brno
JungART, Soutěž mladých umělců do 35 let. Galerie Dolmen, Nosticova 470/8, Praha
2009
BOA, Výstava obrazů brněnské skupiny. Galerie Dolmen, Praha
Narušeno, Galerie Kotelna, Říčany u Prahy
2010
Kluci a holky, co jim to nevadí, Výstava k tématu šití, textilu, vláken a jejich konektivity ve všech myslitelných polohách. Galerie Sam83, Česká Bříza
EkoBio, Divadlo Reduta, Brno
2011
Umělci Archivu, DOX – Malá věž, Praha
2012
Těžký výběr, Galerie Sýpka, Vlkov
Poezie prostoru-prostor poezie, Topičův salón, Praha
2014
Full house, Divadlo Reduta Brno
2016
Chaverim tovim, Verbena, Brno, Virtuální prohlídka, s Vendulou Chalánkovou- Dejvické divadlo
2017
Galerie města Blanska. Flashback, společně s Maud Kotasovou. Kurátor Miroslav Jiřele
Galerie Josefa Lieslera v Kadaňi, s Vendulou Chalánkovou. Ubrusy a pohádky. 19.1. – 5.3.
Galerie Jiřího Jílka v Šumperku: Společně s Bronislavou Šnajdrovou, SPOLU. OBRAZY. 1.2. – 26.2.2017
Městské muzeum Rýmařov 4.3. – 2.4. Příběhy. Společně s L. Kamínkovou, B. Šnajdrovou.
Dům výtvarného umění v Hodoníně. Krajiny – Příběhy, kurátorka Romana Navrátilová
12.4. – 4.6. 2017, K této výstavě proběhly dva workshopy pro veřejnost, v rámci Muzejní noci.
Oblastní galerie Vysočiny: Klubka, vlákna, tkaniny (myšlenky jsou tenká vlákna) 8.6. – 20.8.
2017, kurátorka Lenka Dolanová, souhrnná výstava o textilní tvorbě a jejích přesazích.
2018
Ten, kdo chodí kolem (únor-duben 2018) Praha, Meet Factory, mezigenerační výstava tvorby devíti umělkyní a umělců: Daniel Balabán, Dana Bartoníčková, Daniela Mikulášková, Pavel Jestřáb, Inge Kosková, Andrea Lédlová, Andi Schmied, Ondřej Vinš, Lenka Vítková. Kurátorky: Eva Riebová, Lucie Šmardová